lim.vision - Manuel Martinez - španělský malíř
Zpět na novinky 28.04.2018

Manuel Martinez - španělský malíř

 Tvorba Manuela Martinéze je pro mne dílem objeveným a přitom tak niterně známým, precizně zhotoveným, odvážným, klasickým, šamanským, příběhovým a vskutku autentickým. 

Když mne kamarád pozval na vernisáž španělského malíře Martinéze, mrkla jsem se na pozvánku a řekla jsem si ano, to mne zajímá, to chci vidět. Zmiňuji se o tom proto, jelikož nejsem skalním fanouškem jakýchkoliv vernisáží a kulturních akcí, nemusím být všude, o čem se šustne. Vybírám si, mám ráda, když z obrazů cítím inspiraci, která přináší hloubku a výšiny, poznání, a baví mne, když  je umění krásné a je mi dovoleno v obrazech číst a zároveň i bloudit a objevovat - stejně tak jako v lidské duši. Při prvním pohledu na Martinézovo dílo mi přichází na mysl hned několik poznatků, o kterých bych se ráda zmínila. Martinéz v Mánesu vystavil 105 obrazů ve formátech typicky o velikosti kolem 100 x 100 cm. Při pohledu na tuto rozsáhlou výstavu vidíte stálost rukopisu a formátů a celkové kvality. Nedá se říci, že se jedná o manýru, naučené líbivé věci, které se opakují, jako spíše o jistotu a hravost.  Samozřejmě u nejstarších věcí je patrná jistá dobrodružnost vycházející z objevování a zanechávání stopy, která malíře postupem let až do současnosti dostala do precizně vybudovaného stylu patrného i v novějších obrazech. Nebylo mi dovoleno zažít Piccasa, Matisse, Juana Miró, nebo Kandinského, avšak potkávám se s nimi neotřelým prostřednictvím Martinezovy tvorby. Celým tělem mi procházela energie, živost, temperament, genialita těchto velikánů. A co je na tom fascinující? Martinez se v nich neztratil, naopak navázal a vyzdvihl a vytvořil nové - a právě to je Manuel Martinéz. 

 Víte, je mnoho malířů, kteří prvoplánově kopírují; jejich duchovní život je asi tak nevýrazný, že více nedokáží. A je tu mnoho skvělých realistických malířů, kteří vám vysmahnou realitu - a to tak, že zkoumáte, zdali to je zvětšená fotka nebo naopak… Když to však nemá v sobě vášeň, pokoru, záměr, které člověka někam vedou, a když v umění není silný příběh, to hlavní tu chybí. Mým vlastním kritériem takového nahlížení jsou dva výrazy: mrtvé a živé umění. A jejich opakem je jakési vedení, nutnost žít umění, nutnost skrze sebe vytvořit něco, co hne s lidskými životy; živé umění má silnou vibraci a ať je zhotoveno v jakémkolim stylu, formátu a době, je cítit, dá se mu věřit, nepodléhá módnosti.

 Každý máme svůj příběh a zkušenosti a podle toho si také vybíráme lidi kolem sebe, to kde žijeme, jaká je naše profese a také jakým uměním se obklopujeme. Martinez a jeho plné rty, které se objevují téměř na všech dílech, jsou symbolem, pro které nemám vysvětlení; jako kdyby za tím byl silný příběh, který zná jen on sám. Jsou to rty ženy, kterou miloval, nebo to jsou rty, které drží velké tajemství? Jsou to rty, kterými se jako malý přitiskl k prsu své matky? Martinezovy obrazy v sobě mají mnoho krásných zážitků, příběhů, otázek i odpovědí.

Text článku: LIM
Foto: Marian Kay a LIM

 

MANUEL MARTINEZ / Corps et âmes
25.04.2018 - 15.05.2018
Vstupnné: 100 Kč / 4 eura, student / důchodce: 50 Kč / 2 eura
Galerie Mánes

Chci svou dávku inspirace